82018Lis

Německo je napřed o třicet let, upozorňuje Libor Witassek

Libor Witassek, člen výboru politického hnutí Změna a bývalý generální ředitel Vítkovic v článku pro Hospodářské noviny a iHNed varoval, že české učňáky nepřipravují studenty na práci ve firmách. Seznamte se s jeho názory blíže:

Pověst učňovských oborů školy i firmy v posledních třiceti letech zanedbávaly, říká bývalý vítkovický ředitel Libor Witassek. Podle něj bude trvat dalších patnáct let, než zájem o učební obory a jejich kvalita znovu vzrostou. Jako řešení vidí vytvoření nového systému učňovského vzdělávání. Do něj by kromě státu a škol měly být zapojené i regionální firmy a obce. „Neexistuje úředník, jenž obsah výuky vymyslí lépe než 20 firem,“ říká Witassek, ambasador Evropského týdne odborných dovedností.

Kritický nedostatek uchazečů o práci může podle něj zapříčinit konec tuzemského průmyslu. „Firmy neustále snižují nároky na lidi, spousty z nich nabírají lidi bez odpovídajícího vzdělání a praxe jen s tím, že mají zájem pracovat. Takoví lidé nacházejí uplatnění u jednoduchých výrobních linek, pracují s jednoduchými technologiemi a nemusí při své práci příliš přemýšlet. Takoví pracovníci v českém průmyslu převažují,“ upozorňuje zkušený podnikatel na to, že stát a školy by se měly zaměřit na vzdělání kreativních lidí, kteří ve svých profesích ustojí i vlnu robotizace a dodají tuzemskému průmyslu vyšší přidanou hodnotu.

S měnícími se potřebami firem by učňovské školy měly své osnovy měnit nejpozději každé dva roky. „Existují technické obory, které se mění tak rychle, že absolventi po jejich vystudování nemají znalosti a dovednosti, které jsou aktuálně na trhu práce potřeba,“ míní Witassek, který v Opavě už na konci 90. let založil rekvalifikační centrum, které se zabývá dovednostmi ve strojírenství. Za posledních 18 let jím prošly stovky zájemců včetně absolventů učňovských oborů. „Dnes stejně jako před 18 lety nejsme spokojeni s tím, jak středoškoláci dovedou pracovat s moderními technologiemi. Úroveň znalostí zájemců o program se neustále zhoršuje, a to i proto, že se ve školách často nedostanou k práci na kvalitních strojích nebo s moderními technolo­giemi, neumí například modelovat ve 3D. Neumí vymýšlet, jen provádět stále se opakující činnosti,“ popisuje manažer, který pro potřeby centra stroje pořizuje na operativní leasing, takže je obměňuje nejdéle po čtyřech letech.

Krizi učňovství se podle Witasska dalo zabránit, pokud by porevoluční vláda navázala na systém duálního vzdělávání, kdy studenti trávili vždy jeden týden ve škole a následující ve firmě. „Tento systém skončil hlavně kvůli nezájmu podniků, jež v té době bojovaly o přežití a neměly čas věnovat se žákům. Svoji roli hrály i tehdejší nízké platy v řemeslných oborech,“ vzpomíná Witassek.

Podobné systémy se dnes osvědčují třeba v Nizozemsku, Německu a Rakousku, jež učně vzdělává i v práci s umělou inteligencí a roboty. „Pořád řešíme, kdy doženeme vyspělé západní státy. V tomto ohledu je ale Německo o 30 let napřed a Rakousko ještě dál. Podle mého už nemáme šanci je dohnat,“ tvrdí manažer. Západní státy vložily střední odborné vzdělávání do rukou sdružení desítek či stovek firem. Státy zastřešují pouze teoretickou výuku.

Odborné vzdělávání v rukou firem by podle Witasska zvýšilo zájem žáků i jejich rodičů o tento typ škol, podniky by získávaly inovátory, kteří by zvyšovali přidanou hodnotu českých továren a zároveň se nemuseli bát robotizace. „Brzdou je v tomto ohledu struktura českého průmyslu, který je založený na montovnách. Ty po svých zaměstnancích vyžadují jen základní schopnosti, a navíc mohou být továrny lehce přesunuty či zautomatizovány,“ zdůvodňuje podnikatel, proč je třeba postavit průmysl ne na montovnách, ale na podnicích zaměřených na výrobu s vyšší přidanou hodnotou. Ta však vyžaduje odborně zdatné a přemýšlivé zaměstnance.

Se zánikem pozic, jako je řadový svářeč nebo řidič zemědělských strojů, vznikne potřeba většího počtu produktových manažerů, vývojářů, designérů a výzkumníků. „Úkolem firem ve školství by bylo také zakládání nových oborů, opět podle aktuálních potřeb,“ říká Witassek.

Málo dovedností uchazečů o práci české firmy nutí k tomu, aby své zaměstnance vzdělávaly samy. „To ale není koncepční řešení, protože se jedná jen o pracovníky dané firmy. Klíčem je k technice a k přírodním vědám nalákat děti už na základních školách,“ míní podnikatel.

Krize v učebních oborech souvisí s poslední celosvětovou hospodářskou krizí, která v letech 2008 a 2009 nalákala do Česka pomocí investičních pobídek průmyslové společnosti. Ty v tuzemsku založily montovny, tedy továrny bez vysoké přidané hodnoty. „Spotřebovávají obrovské množství pracovní síly a zároveň svojí činností ovlivňují české školství, protože na školy kladou menší tlak. Absolventi jsou pak jen ‚mačkači tlačítek‘, kteří se sice dnes uživí, ale dlouhodobě si práci neudrží,“ předpovídá manažer. Mezi nejlukrativnější učební obory podle něj patří řemesla. „Dobrý instalatér, pokrývač, obkladač nebo sádrokartonář si dnes vydělá i 100 tisíc za měsíc a může si mezi zakázkami vybírat. Řemeslník se měl vždy lépe než nádeník, v řemeslných živnostech je obrovská budoucnost.“

Libor Witassek (49)

Vystudoval obor technická kybernetika na Vysokém učení technickém v Brně, mezinárodní marketingový management v Toruni a z chicagské Dominican University má titul MBA.

Witassek továrna průmysl 181015